Halushko Sofiia - ZAN 2025/2026

  Dům mé babičky má pro mě hluboký význam. Je to místo, kde jsme se s celou rodinou scházeli, trávili společné chvíle, slavili svátky i narozeniny. Interiér bytu se už dávno neměnil, proto si uchoval charakter klasické sovětské domácnosti. Typické prvky, jako je toaletní stolek s trojdílným zrcadlem, servírovací skříň s krásným nádobím, těžký nábytek ze dřeva nebo koberec na stěně, vytvářejí atmosféru, která pro mě představuje jistotu a rodinné zázemí. Ve svém modelu chci tuto atmosféru zachytit prostřednictvím takových materiálů jako červený koberec, krajkové záclony nebo běhouny na podlaze. Druhým modelem se pokusím vyjádřit především pocit tepla a útulnosti, který ve mně babiččin byt vždy vyvolával. Přemýšlím o použití jemné struktury šmíráku v kombinaci se světlem, které by dokázaly navodit dojem lehkosti a bezstarostnosti.

Náš objekt vychází z kontrastu: výrazná zelená úniková značka, jasně čitelná na šedé betonové stěně, symbolizuje cestu ven, ale v tomto případě k žádnému úniku nevede. Je to paradox, připomínka toho, že skutečný únik často není možný. Člověk musí zůstat, postavit se vlastním těžkostem a vydržet s vlastními myšlenkami. Zásah do prostoru je velmi jednoduchý, ale výrazně mění jeho charakter. Dva svislé pláty papíru vytvářejí intimní zákoutí, které kontrastuje s otevřeností okolního prostoru. Vytvářejí malou kapsu soukromí v jinak veřejném prostředí.